Pro pacienty

Adhesivní můstek – můstek připojený na sousední zub pouze přilepením, často bez nutnosti zub obrušovat.

Endodontické ošetření – vyčištění a hermetické zaplnění  systému kanálků uvnitř zubu. Provádí se z důvodů hlubokého kazu postihující zubní dřeň, odumření dřeně následkem infekce nebo úrazu, z důvodů parodontologických nebo protetických (před zhotovením náhrady kotvení do kořenového kanálku zubu).

Fraktura korunky zubu – zlomenina zubu v jeho korunkové části následkem úrazu nebo oslabení. Pokud je v příznivém místě, lze zub zachránit, pokud zasahuje pod úroveň kosti, často je jedinou možností zub extrahovat.

Fraktura kořene zubu
➡ horizontální – o prognóze rozhoduje místo, kde k fraktuře došlo
➡ vertikální – je nepříznivou variantou, fraktura pokračuje nezadržitelně dál a vede ke ztrátě zubu

Hybridní náhrada – snímací zubní náhrada, která je pro lepší stabilitu zakotvena ke zbytkům zubů nebo k implantátům.

Implantát – náhrada kořene zubu ze slitiny titanu, která se zavádí na místo ztraceného zubu.
Po vhojení implantátu následuje výroba korunky nebo můstku, který se na implantáty našroubuje nebo nacementuje.  Není možné spojovat prostřednictvím můstku implantát a zub- zub v čelisti pruží, naopak implantát nepruží a tyto dvě protichůdné vlastnosti vedou k selhání můstku nebo implantátu.Výhodou implantátů je nahrazení ztracených zubů bez nutnosti obrousit, zatížit a oslabit zuby okolní. Jejich nevýhodou je absence spojení mezi implantátem a dásní, která vede k pronikání mikroorganismů ke kosti v okolí implantátů, kde hrozí vznikem zánětu a ubývání kosti. Dáseň i kost si s průnikem malého množství infekce dokáží poradit, velké množství však nezvládají. Proto je u pacientů s implantáty nezbytná důkladná péče o hygienu v okolí implantátu a návštěvy u hygienistky min 2x ročně.

Keramická faseta – tenká vrstva keramiky nalepená nejčastěji na zuby předního úseku chrupu( řezáky a špičáky), nejčastěji použitá k estetické rekonstrukci tvaru  či barvy zubů.

Koferdam – latexová nebo silikonová blána, která se používá k izolaci zubů od okolního prostředí dutiny ústní. Zabraňuje tak vniknutí mikroorganismů a vlhkosti do opravovaného zubu a naopak odstraňuje nebezpečí polknutí či vdechnutí zbytků původních výplní, nástrojů nebo tekutin používaných při zákrocích.

Korunka – náhrada zubu pokrývající celý povrch zubu nad dásní
➡ celolitá – odlitá nebo vyfrézovaná z kovu
➡ metalokeramická – kovové jádro na které je napálena živcová keramika
➡ celokeramická – jádro korunky je tvořeno zirkonem nebo disilikátovou keramikou, může nebo nemusí  být převrstveno další keramikou

Můstek – metalokeramická nebo celokeramická náhrada zubu. Přemostění mezery mezi zuby po obroušení a otisku sousedních zubů. Nevýhodou je nevratné poškození sousedních zubů, které někdy vede k jejich odumření. Sousední zuby jsou více zatížené, protože nesou částečně i váhu nahrazovaného zubu

Onlay – částečná náhrada zubní korunky, která kryje pouze část povrchu zubu. Často rekonstruuje kousací hrbolky. Ke zbylým zubním tkáním je přilepena.

Parodontosa – lidové označení nemocí dásní a kosti v okolí zubů. Nejčastěji jde o zánět  (parodontitis), který vede k úbytku kosti v okolí zubů.  Jde o dlouhodobý proces, který kromě krvácení dásní a zápachu z úst často nepůsobí výraznější obtíže. Pokud ovšem dojde ke ztrátě kosti nad určitou mez, zuby se začnou pohybovat a postupně dochází k jejich ztrátě. Zánět je způsoben infekcí – špínou na povrchu kořene. Nejjednodušším, nejlevnějším a nejtrvanlivějším řešením je takovému stavu předcházet – s pomocí dentální hygienistky nacvičit správnou metodu čištění zubů a stav dásní a hygieny průběžně kontrolovat.

Pískování  zubů (air flow) – očištění povrchu zubů sprayí s příměsí sody, glycinu nebo erythritolu (modifikovaná glukoza) – očistí povrch zubů od plaku, pigmentací a zbytků zubního kamene.

Píštěl – kanálek ve tkáních, který odvádí hnis ze zánětu uvnitř tkání navenek, komunikace ložiska hnisu s vnějším prostředím  (sliznicí dásně, kůží tváře, krku), kudy hnis vytéká navenek.

Reendodontické ošetření – opětovné zprůchodnění a dezinfekce již jednou zaplněných kořenových kanálků

Resekce kořenového hrotu –  chirurgické odstranění  špičky kořene zubu z důvodů přetrvávající infekce, fraktury nebo neodstranitelného kořenového nástroje

Vnitřní bělení (walking bleach)–  bělení zbarvené korunky zevnitř zubu z důvodů barevné kořenové výplně nebo rozkládající se mrtvou zubní dření. Často dovoluje zub vybělit bez nutnosti ho obrušovat a napravovat barvu korunkou nebo fasetou. Jde o nejšetrnější postup, který ponechává všechny další možnosti ošetření otevřené  ( faseta, korunka). Aktivní látkou je peroxid, který se rozkládá na aktivní kyslík, který oxiduje látky zabarvující zubní korunku, které se tím se stávají světlejšími.

Vnější bělení – bělení zubů pomocí látek na bázi peroxidu, které pronikají z povrchu zubu dovnitř a zesvětlují původní přirozenou barvu zuboviny (dentinu). Po bělení dochází k přechodné zvýšené citlivosti zubů.  Nejšetrnější  je domácí bělení, kdy se používají látky s nižší koncentrací dávané do individuálního nosiče. Bělení trvá déle, ale dá se lépe regulovat a zuby jsou po něm méně citlivé.

Výplně zubů:
➡ Amalgám – směs rtuti a stříbra s přídavkem mědi, která po smíchání krystalizuje za studena a vytváří pevnou slitinu. Pokud je dodržen správný poměr složek a směs je řádně připravena (továrně odměřené dávky v kapslích, míchací přístroj), je volná rtuť zcela polapena stříbrem a nedochází k jejímu solo uvolňování do úst. Výplň, která je mechanicky pevná a odolá i drobným chybám v technologii aplikace. Zvýšené riziko prasklin zubu v okolí výplně, proto není vhodná do zubů, které jsou oslabeny.
➡ Skloionomer – směs fluoro hlinito křemičitého skla s příměsí vápníku s kys. polyakryovou. Po smíchání vzniká pevný cement, který se váže na zubní tkáně. Fluor, uvolňovaný do okolí výplně, částečně brání vzniku kazu na okrajích výplně.  Není dostatečně mechanicky odolný, proto je považován za dlouhodobě provizorní výplň (několik let). Využíván hlavně v dětském chrupu.
➡ Kompozit – směs pojiva (methylmethakrylátová pryskyřice) a plniva (mikro až nanočástice skla a oxidu křemíku).  Váže se mikromechanicky na zubní tkáně, je estetický a mechanicky odolný. Jeho aplikace je velmi citlivá na dodržení technologie, při jejím nedodržení selhává. Je více rizikový na tvorbu kazu na okrajích výplně.

Zalomený kořenový nástroj – odlomená část nástroje v kořenovém kanálku zubu. Vlastní nástroj nepředstavuje zdravotní riziko, rizikem je infekce, která může být pod ním nebo kolem něj přítomna. Řešením je snaha nástroj odstranit , případně ho obejít a vyčistit zbytek infekce pod ním. Vzhledem k rozměrům (nejčastější průměry odlomených nástrojů jsou cca 0,1-0,5mm) a hloubce odlomení je vhodné vyjímání pomocí mikroskopu.

Zánět okostice (subperiostální absces)- bolestivý stav, provázený často horečkou a otokem tváře, kdy dochází k nahromadění hnisu pod okosticí (vyživující blána na povrchu čelistní kosti). Příčinou bývá nejčastěji zub v blízkosti otoku, který má kořenový kanálek infikovaný bakteriemi.

Zubní kámen – měkký povlak na povrchu zubů (plak), do kterého se uložily minerální látky ze slin. Pevně přiléhá na zub a nelze ho setřít kartáčkem.  Je úkrytem bakterií, proto způsobuje zánět dásní v okolí. Rychlost jeho tvorby závisí na úrovni hygieny, míře kyselosti slin, množství minerálů ve slinách, hustotě slin. Nemá žádnou souvislost s tvrdostí  pitné vody. Pokud na zubech není plak, zubní kámen se nemůže vytvořit – jeho prevencí je správná technika zubní hygieny.

Zubní váček – chronický zánět v okolí kořenového hrotu zubu. Kost čelisti se v tomto místě, vlivem infekce z kořenového kanálku zubu, rozpustí. Tento defekt kosti je na RTG snímku viditelný jako více či méně ohraničené, polokulovité ztmavění.

Mám bolesti zubů – nezbude vám nic jiného, než přijít na akutní ošetření. Jeho obsahem je provedení vyšetření včetně Rtg snímků, stanovení příčiny bolestí. Dále následuje odstranění příčiny bolesti k zabránění dalšího zhoršování stavu. V případě akutních bolestí většinou nelze ošetřit zub definitivně, proto poté následuje řádný termín na definitivní ošetření. Před příchodem je nutné zavolat na naše telefonní číslo a domluvit si termín ošetření – budete objednáni přednostně v co nejbližším termínu – většinou ten samý den. Bez předchozího telefonické domluvy bohužel nemůžeme z provozních důvodů zajistit ošetření.

Krvácím po extrakci zubu nebo předchozím chirurgickém zákroku – po extrakci zubu nebo chirurgickém zásahu v ústech je běžné, že máte několik dní krvavé sliny. Pokud však dochází z místa rány k výtoku většího množství krve vezměte sterilní tampony nebo přežehlený látkový kapesník, přiložte ho na místo krvácení a silně stiskněte prstem nebo protilehlými zuby ve skusu. Pokud po 15 minutách tlaku na ránu rána stále krvácí, je nutné navštívit ošetřujícího zubního lékaře nebo chirurgickou pohotovost.

Vyrazil jsem si zub, nebo si urazil jeho část – opatrně vezměte vyražený zub, případně část uraženého zubu, nijak ho neotírejte, pouze např. lehce opláchněte čistou vodou a vložte do nádobky s vlastními slinami, roztokem na kontaktní čočky nebo mlékem. Pro co nejšetrnější ošetření je třeba co nejrychleji navštívit zubního lékaře. Uraženou část zubu lze mnohdy beze stopy přilepit nazpět, úplně vyražený zub je možno do určité doby vrátit zpět na své místo.

Čistím si zuby, a přesto se mi neustále kazí – pravděpodobně si zuby čistíte na nesprávných místech – nejrizikovější místa pro tvorbu kazu jsou mezizubní prostory, krčky zubů v těsné blízkosti dásní a rýhy na kousacích ploškách zubů a okolí korunek a předchozích výplní – je nutno absolvovat trénink čištění a kontroly u dentální hygienistky.

Mám obtíže se srdcem, ledvinami, klouby – navštivte zubního lékaře k vyloučení zubní příčiny obtíží – bakterie, žijící v infikovaných kořenových kanálcích a na zubním kameni v okolí zanícených dásní podněcují tělo k tvorbě protilátek proti nim. Tyto protilátky mohou druhotně „omylem“ poškozovat také např. ledviny, srdce, klouby, oční duhovku. Vzácně mohou přímo bakterie doputovat krví k oslabenému orgánu a vést ke vzniku abscesu.

Je možné, že se budu v budoucnu muset podrobit transplantaci orgánu nebo kostní dřeně, operaci srdce nebo implantaci umělého kloubu – v takovém případě je třeba navštívit zubního lékaře a v klidu postupně důkladně opravit chrup – těsně před potencionálním zákrokem je potom obtížné a komplikované řešit větší množství kazů nebo extrakcí. Často pak jsou zbytečně extrahovány zuby, které by bylo možné zachránit.

Užívám léky na ředění krve  – je nezbytně nutné to oznámit zubnímu lékaři, v případě chirurgického zákroku se zvolí postup, který Vás neohrozí zvýšeným krvácením.

Mám v plánu užívat léky proti řídnutí kostí – některé preparáty proti osteoporose způsobují obtížné a komplikované hojení ran v ústech po extrakcích. Před užíváním takovýchto léků je rozumné provést nutné extrakce neperspektivních zubů v předstihu, aby se co nejvíce předešlo možným komplikacím. V takovém případě je zvýšené riziko i u zavádění implantátů.

Mám v ústech uvolněnou výplň nebo korunku – je nutné neotálet s návštěvou v zubní ordinaci. Pod uvolněnou výplní nebo korunkou se hromadí množství potravy a to vede k rychlému rozvoji kazu.  Pokud Vám korunka zcela odpadla, vezměte ji s sebou do ordinace – buď ji bude možné znovu přelepit, případně ji můžeme využít jako předlohu pro zhotovení provizorní korunky v ordinaci.

Jak často chodit na preventivní prohlídky – dospělí minimálně 1x ročně, dětí minimálně 2x ročně.

Mám dítě se zkaženými mléčnými zuby – kazy je nutné ošetřovat i v dětském chrupu – předejdete tím kazům a defektům vývoje stálých zubů, některým ortodontickým vadám a v neposlední řadě traumatickému zážitku vašich dětí s akutním zubním ošetřením. Nejhorší je úplně první návštěva oteklého dětského pacienta v zubní ordinaci, kdy se pro strach z neznámého bojí otevřít  ústa a zubní lékař mu přesto musí nějaký zákrok provést.

Kdy přijít poprvé s dětmi na prohlídku – nejlépe v době, kdy se prořezávají první zuby, třeba při prohlídce rodičů. Dozvíte se, jak předejít kazům u dětí, jakých nejčastějších chyb se vyvarovat  a povozíme vás s dětmi na křesle. K zubaři je nejlépe začít chodit, když není žádný problém – buď potom díky prevenci žádný nenastane, nebo se řeší včas a v prostředí lepší vzájemné důvěry s menším strachem.

Jak připravit děti na vyšetření – vyšetření je dobré si formou hry nacvičit, zkusit otevřít ústa, posvítit do nich baterkou, jemně poťukat na zuby lžičkou. Vyvarujte se neznámých strašidelných názvů –  v ordinaci nemáme injekci, ale kapátko, zuby nevrtáme, ale čistíme, do zubů nedáváme plombu, ale mastičku, zuby netrháme, ale snažíme se je vyšroubovat.  Neříkejte dětem svoje negativní zkušenosti s ošetřením, nelitujte je, když mají jít k zubaři – strach má pak velké oči –„ když se bojí i velký táta, tak to musí být něco strašného“.  V případě předpokládaného zákroku jim neslibujte, že bude vše příjemné. Pokud hrozí bolest, dostane každý pacient anestesii, ale nějaké drobné příkoří  je nutné přestát.

Je třeba chodit na preventivní prohlídky, i když docházím na ortodontickou léčbu? Je to potřeba ve zvýšené míře. Při dlouhodobé ortodontické léčbě je vzhledem k množství překážek v ústech obtížnější čištění a tím pádem zvýšené riziko kazu a zánětu dásní.